Manželka ze záhrobí, Aneta D. & Markéta K.

Rubriky

Hledat

Nejnovější články

Přihlásit

Jméno:

Heslo:

Registrace

MANŽELKA ZE ZÁHROBÍ
Aneta Drobná
Markéta Kocourková 2010



KAPITOLA 1.
Jak se to stalo, Johne?


Byl pátek 13. ledna deštivý večer a vše bylo namrzlé. Šli jsme s mojí manželkou Emili do restaurace přímo naproti našemu domu, drželi jsme se za ruce. Najednou jsem uklouzl na náledí, upadl jsem a nechtěně jsem sebou strhl i Emili, na neštěstí sklouzla přímo doprostřed silnice, než se stačila zvednout, porazilo ji auto. Hned jsem k ní přiběhl a snažil jsem se jí zachránit, ale už bylo pozdě.
Přesto jsem zavolal záchranku, která přijela během pěti minut.
Odvedli mě stranou, aby jí mohli prohlédnout, za chvíli ke mně přišel jeden ze záchranářů a řekl:
„Je mi Vás líto, vaše manželka vážným zraněním podlehla.“ Od začátku jsem měl slzy na krajíčku, ale teď jsem je neudržel, rozbrečel jsem se.
Po třech dnech mi zavolali z nemocnice, že budou převážet tělo Emili do krematoria, tak ať si zařídím pohřeb.
Po týdnu se konal pohřeb Emili. Přišlo okolo čtyřiceti lidí, kteří jí měli nadevše rádi. Když jí vkládali do země, v duchu jsem jí slíbil, že se už nikdy nezamiluji.
Tu noc se mi zdál podivný sen, kde mi Emili říká:
„Johne, doufám, že svůj slib splníš, tvoje Emili.“
Hned jsem se probudil a rozhlédl se po pokoji, ale nikdo tam nebyl.
Jak jsem se tak díval po svém pokoji, říkal jsem:
„Ano Emili, svůj slib dodržím.“
„Takhle se to stalo před třemi lety.“ vyprávím své nastávající manželce Jenny Párkové.
„Ale Johne, proč si se do mě zamiloval? Když jsi dal slib.“ ptala se.
Odpověděl jsem jí, že jsem netušil, že potkám zrovna ji! A láskyplně jsem ji políbil.

KAPITOLA 2.
Pomoc co to je?


NA RADNICI
„Johne, co tady děláš?“ zeptala se máma Jenny.
„Chtěl jsem jenom Jenny říct, jak to bude s prstýnky, že nám je přinese můj kamarád.“ řekl jsem.
„No dobrá, já jí to vyřídím a ty se jdi přichystat“ odpověděla mi.
Obřad proběhl podle plánu a na líbánkách jsme byli na Hawai. Užili jsme si to perfektně, ale teď už jsme doma.
PO TÝDNU
Když Jenny kolem 22:00 hodin přišla z práce, byla hodně unavená. Hned si šla lehnout a já jsem šel s kámoši na fotbal. Jenny si ustlala, vzala si prášek na spaní a šla spát. Asi o půl jedné v noci se probudila, najednou uviděla něco, co bylo nemožné. Na chvíli zavřela oči, když je otevřela, už to tam nebylo, tak si vzala ještě jeden prášek na spaní, pořádně se napila a šla spát.
Svému manželovi to ale neřekla.
Příští týden se to ještě 3krát opakovalo. To už to ale nevydržela a řekla mi to, ale já jsem jí odpověděl:
„Jenny, kolik prášků sis vzala?“
„Ty si snad myslíš, že jsem nějaká feťačka nebo co?“ řekla mi.
„Tak až to zase v noci uvidíš, tak mě vzbuď.“ řekl jsem jí.

DALŠÍ NOC
Jenny se opět probudila o půl jedné v noci a uviděla něco, co dříve již viděla, otočila se a začala se mnou cloumat, abych se probudil. Když jsem se konečně probudil, Jenny mi hned ukázala klepavým prstem, kde to bylo, ale když jsem se tam podíval, nebylo tam nic kromě naší plazmové televize.

KAPITOLA 3.
Johne, já se bojím.


„Ahoj Harvey, tady je John. Musím rychle, Jenny je ve sprše. Mohli bychom s Jenny přijít na posezení kolem 16:00 hodiny? Ale Jenny o tom neví, nechtěla by k tobě jít.“ zeptal jsem se Harveyho po telefonu.
„Jasně přijď, ale pak mi musíš říct, o co jde.“řekl Harvey.
„Slyšela jsem, že si s někým mluvil.“ řekla Jenny.
„Ale ano, mluvil jsem se svým kamarádem Harveym a zeptal jsem se ho, jestli se s ním můžeme sejít a on řekl ano, jo a ty půjdeš se mnou, chce tě vidět a já se chci s tebou pochlubit, tak doufám, že se mnou teda půjdeš.“
řekl jsem jí.
„Tak jo.“ odpověděla mi.
O půl čtvrté jsme vyrazili z domova. Jeli jsme tam přes půl hodiny, takže jsme přijeli asi o deset minut později, ale Harvey se vůbec nezlobil, no v podstatě mu to bylo jedno.
„Ale Johne, my nejsme u něj doma, nevypadá to tady, jako kdyby tu někdo bydlel.“ řekla Jenny.
„Zlato, já jsem věděl, že kdybych ti řekl pravdu, tak by si na mě byla akorát naštvaná.“ řekl jsem jí. Harvey se do naší hádky radši nepletl. Po naší hádce jsme šli naštvaní každý na své místo, já do křesla a Jenny si musela lehnout na připravenou pohovku
Harvey se jí hned začal ptát, jak se to stalo, kdy, kde a proč si myslí, že je to doopravdy. Jenny se naštvala a najednou na něj začala řvát.
„To si snad všichni myslíte, že jsem úplně blbá, já vím, že jsem něco viděla a byla to Emili nebyla jsem tady ani
půl hodiny a jsem naštvaná úplně na všechno.“ zařvala Jenny
„No tak, to je v pohodě, to se ti jen zdálo, je už tři roky po smrti.
Jenny zabouchla dveře a odešla.
„To se moc nepovedlo.“ řekl jsem.
„Hele, tak až se uklidní, tak jí řekni, že do ložnice nainstalujete kamery a jestli to vidí opravdu, tak se to na těch kamerách ukáže a pak se to začne nějak řešit.“ řekl mi Harvey.
„To je velmi dobrý nápad.“ odpověděl jsem mu a hned jsem šel volat jednomu kamarádovi, který prodává kamery.
„Ahoj Jenny, mám výborný nápad jak zjistit, že to co vidíš, je skutečné.“ řekl jsem Jenny, když jsem dorazil domů.
„Jo a jaký? Zase nějaký psychouš nebo co?“ zeptala se naštvaným hlasem.
„Ne, a nebuď na mně hnusná, chci ti pomoc. Myslel jsem, že bychom do ložnice nainstalovali kamery, kdyby jsi to viděla, mohli bychom se podívat na video, co ty na to?“
„Promiň, jsem rozrušená, s těmi kamerami to zní jako dobrý nápad, ale bude to stát pěkný majlant.“
„Nebude, domluvil jsem se s jedním kamarádem, že mi je na čas půjčí a zadarmo, on totiž pracuje v prodejně s kamerami,“ odpověděl jsem jí.
„To je skutečně skvělý nápad a kdy je nainstalujeme?“
„No, jestli chceš, můžeme pro ty kamery hned jet.“
„Jo, to by bylo super, takže za pět minut dole, před domem.“ řekla Jenny.
„Dobře.“

„Čau Georgi, tak jsme tu pro ty kamery.“
„Ahoj, ano, ano, mám je tu pro vás připravené, tady je máte, ale budu je za měsíc potřebovat.“ řekl George.
„Dobře, díky moc, ahoj.“
Když jsme dorazili domů, tak jsem si dal kafe a šel jsem ty kamery nainstalovat.
„Jenny, mohla bys mi podat tu kameru číslo sedm?“
„Ano, už jí nesu.“
„Děkuji Jenny, tak a je to hotový.“
„Super, teď už všichni uvidíte, že nejsem blázen!“ řekla Jenny.

KAPITOLA 4.
Už je to tady Johne.

PŘÍŠTÍ TÝDEN
„Ach jo, uplynul týden a nic jsem neviděla, asi jsem opravdu blázen.“ řekla Jenny, když jsme šli spát.
Za chvíli mě vzbudilo volání:
„Johne, no tak vzbuď se, honem, dělej.“ volala na mne Jenny.
„Jo, už jsem vzhůru, co se děje?“ zeptal jsem se.
„Co asi … No viděla jsem jí zase, no tak dělej něco.“ volala Jenny v rozrušení.
„Aha, jsem trochu rozespalý, mohli bychom se na to podívat až ráno?“ zeptal jsem se.
„No jo no, ale ráno se na to určitě podíváš!“ řekla mi Jenny.
„Ano miláčku, ráno, jen co se trochu vyspím, se na to podíváme, slibuji.“ řekl jsem rozespalým hlasem.
„Johne, vstávej, už je osm hodin, tak se pojď na to podívat.“ volala Jenny.
„Já myslel vyspat, třeba do devíti hodin, no jo no co nadělám, už jdu.“ řekl jsem nevrle.
„Už jsem tady, tak to můžeš pustit.“ řekl jsem, když jsem seběhl dolů.
„Pouštím.“ řekla Jenny.

KAPITOLA 5.
Musíme to někomu říct.


„Cože, to je opravdu Emili, to není možné.“ řekl jsem.
„Vidíš to taky. Já jsem celou dobu mluvila pravdu a vy jste ze mě dělali blázna, tak tady to máte.“ řekla Jenny.
„Uznávám, ale co budeme dělat?“ zeptal jsem se.
„Nahlásíme to na policii.“ odpověděla mi Jenny.
„Jo a jedu tam hned, jedeš taky?“ zeptala se mě Jenny.
„Ano.“
„Dobrý den, jsme tu proto, že moje manželka a teď i já jsme viděli mojí bývalou, ale mrtvou manželku a máme to dokonce i natočený.“ řekl jsem policistovy.
„Tak nám to ukažte.“ řekl policista.
„Tady to máte.“
„Takže, vy mi říkáte, že je ta žena, která je na videu mrtvá?“ zeptal se nás policista.
„Ano, už něco málo přes tři roky.“ řekl jsem.
„Dobře, jste si jistí, že je to opravdu vaše manželka?“ optal se nás policista.
„Samozřejmě.“ řekl jsem naštvaným hlasem.
„Tak mi zkusíme zjistit kdo to je a dáme vám vědět. Na shledanou.“
„Nashle.“
„Takže Jenny, dnes si myslím, že ´Emili´ přijde, tak až přijde, hned vyskočíme a chytneme ji.“ řekl jsem.
„Dobře.“
V NOCI
„Jenny, rychle, chyťme ji.“
„Mám jí, rychle, pomoc mi.“ volala Jenny.

KAPITOLA 6.
Tak kdo jsi?


„Tak kdo jsi?“ zeptala se Jenny.
„Moje jméno je Elena.“
„Proč si nás chodila děsit? Málem jsme se s Jenny rozvedli, protože si hodně podobná mé bývalé manželce.“ řekl jsem trochu neurvale.
„No to je ono, chtěla jsem, abyste se rozvedli, já jsem totiž dvojče tvé bývalé manželky. Málokdo nás od sebe rozeznal. V posledních letech jsem žila v cizině, proto jsme se neseznámili. Emili o mně asi nemluvila, protože jsme se rozešly ve zlém.“ řekla Elena.
„Těsně než ji srazilo to auto, tak jsme se příšerně pohádaly a já jsem si myslela, že když vás dva od sebe odeštvu, tak si ji usmířím a nebudu si to muset pořád vyčítat.“ řekla Elena se slzami v očích.
Chvíli jsme se na sebe mlčky dívali. Po chvíli Elena tichým hlasem přiznala, že to zřejmě nebyl dobrý nápad a začala se nám oběma omlouvat, s tím, že by byla ráda, abychom na to zapomněli a stali přáteli.
Řekli jsme s Jenny, že si to ještě rozmyslíme.

ZA NĚJAKÝ ČAS
„Miláčku pospěš si,víš,že za chvíli máme být
v restauraci, kde na nás čeká Elena se svým přítelem.“ volám na Jenny.
„Ano, už běžím. Ale stejně by mě nikdy nenapadlo, že to takhle dopadne.“ řekla Jenny.


 

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1)  verca (07.06.2011 12:23)

velmi pěkně napsané, až z toho mrazí.....

1