NAPÍNAVÝ DEN

Rubriky

Hledat

Nejnovější články

Přihlásit

Jméno:

Heslo:

Registrace

NAPÍNAVÝ DEN

 

KAPITOLA 1

BEZ RODIČŮ

 

„Haf, haf, haf,“ zaštěkal Karlův pes na zahradě.

„Ach jo,“ vzdychl Karel a šel ho nakrmit. Protože byly prázdniny a nádherný slunečný den, chtěl něco podniknout. Doma byl sám, jeho rodiče byli na dovolené. Babička mu přijede až kolem večerních hodin. Dostal nápad, že by mohl zavolat kámošům a jít s nimi někam ven. Jelikož bydleli na vesnici, tak jich měl hodně.

„Ahoj Vojto, můžeš dnes na fotbal, mám nový míč?“ Zeptal se.

„Dobře, v kolik?“

„Za půl hodiny na stanici autobusu před kostelem.“

„Platí, ahoj.“

„Čau.“

Tímto způsobem obvolal šest kamarádů. Na konec se domluvil se třemi kamarády: Vojtou, Jirkou a Tomášem. Pro jistotu, kdyby babička přijela dříve, rozhodl se jí nechat vzkaz na lednici. Protože špatně viděla, tak jí to napsal velkými písmeny a doufal, že to přečte, aby neměla strach. Na cestu si připravil chleba se sýrem a šunkou. S sebou v batohu měl kapesní nůž a baterku. Samozřejmě, že i fotbalový míč s dvoulitrovou lahví coca coly. Obul si boty a když bylo půl deváté, vyrazil na náměstí. U stanice byl jako první z jejich party. Když dorazili všichni, tak se vydali na hřiště. Nechtělo se jim jít po silnici, a proto se domluvili, že půjdou lesem.

 

KAPITOLA 2

TAJUPLNÝ LES

 

Vstoupili do lesa. Byl tmavý a strašidelný. Cesta lesem trvá sice déle, ale mysleli si, že je to bezpečnější. Šli kolem jezera, krmelce a dalších zajímavých míst v lese. Došli až na místo, na kterém se jim zdálo, že už zde byli po druhé.

„Sakra, asi jsme se ztratili,“ řekl bojácně Tomáš.

„Ty myslíš vždy jen na nejhorší,“ řekl Vojta.

Z křoví bylo slyšet strašidelné chrastění listů a zdálky se ozývalo hlasité praskání klacíků.

„Slyšeli jste to?“ zeptal se Karel.

„Co?“

„No přece, ty zvláštní zvuky,“ pomalu zakoktal.

„Asi se ti to jen zdálo,“ odpověděl Tomáš.

Karel měl pocit, že je někdo sleduje a jeho intuice mu říkala, jako by měli co nejrychleji opustit les.

„Pojďte, ať si stihneme zakopat.“

„Karel má pravdu, musíme zrychlit, abychom tam došli včas.“

Najednou Karlovi z ničeho nic začala brnět ruka a vždy, když se mu to děje tak, se stane něco špatného.

„Co je to sakra!“ zařval Jirka. Rychle se všichni otočili a viděli černou postavu v dáli.

„Sakra, někdo nás sleduje!“

„Mně neutečeš!“ zařval hlas v dáli.

„Rychle za mnou,“ zvolal Karel a začal utíkat. Běžel jako o závod.

„Rychle pryč, rychle pryč,“ opakoval si v hlavě.

Najednou se kamarádi někam ztratili a on je neviděl.

„Kluci, kde jste?“ zakřičel a otočil se. Nikde nikdo. Stále držel tempo. Až najednou zakopl o pařez.

„Áááááá,“ začal řvát a letěl po hlavě do díry, která byla před ním.

 

 

KAPITOLA 3

ODHALENÍ

 

Probral se z bezvědomí a rozhlížel se kolem sebe, až mu došlo, že ta díra, do které spadl, je studna.

Byl celý unavený a záhy usnul.

Vtom už Tomáš s Jirkou vyběhli z lesa.

„Musíme se vrátit pro Vojtu s Karlem.“

„Jsi blázen, do toho lesa už nestrčím ani prst,“ odpověděl Jirka

„Srabe!“ řekl mu Tomáš.

„Jak chceš, já se tam vrátím a zachráním je, ty tu můžeš zatím čekat, než sem doběhne ten muž v černém.“

„Dobře, jdu s tebou, sice nerad, ale jdu“

Tomáš s Jirkou se kluky vydali hledat.

„Jsi tam dole?“ Ten hlas Karla probudil.

„Ano, dostaňte mě odtud prosím,“ opakoval Karel.

„Dobře, musíš tu chvíli počkat, musím dojít pro lano,“ řekl chlap.

„To je ten chlap, co na nás řval,“ vyjekl Tomáš.

„Pssst, ať tě neuslyší.“ Když ten chlap odešel, tak se Tomáš s Jirkou vydali za Karlem.

„Co ti chtěl udělat?“ vyptával se Tomáš.

„Nic, chce mi pomoct,“ odpověděl Karel.

„Hele, támhle jde a nese provaz, třeba mu chce opravdu pomoci.“

„Dokonce s ním jde i Vojta“

„Jak to, že nám pomáháte, když jste nám chtěl ublížit?“

„Já vám nechtěl ublížit, já byl jen na houbách a křičel jsem na svého psa,“ odpověděl houbař.

„Teď ti dolu spustím lano,“ řekl houbař Karlovi.

Karel se chytil lana a kluci na hoře začali táhnout.

„Počkejte, lano se trhá.“

„Co jsi říkal?“ bylo slyšet ze shora.

„Bum,“ Karel spadl až na dno studny. Pádem si poranil hlavu, z které mu začala vytékat krev a upadl do bezvědomí.

„Karle, Karle, slyšíš nás?“ ptali se už jen bezmocně kamarádi.

 

KAPITOLA 4

VŠUDE DOBŘE, DOMA NEJLÉPE

 

„Píp, píp, píp,“ probudilo Karla.

„Kde to jsem, já chci domu!“

„Neboj se, tady jsi v bezpečí,“ ujistil ho doktor.

„Já jsem v ….“

„V nemocnici,“ dokončil větu lékař.

„Co je dnes za den?“ zeptal se Karel.

„Dnes je neděle“

„Teď si odpočiň, já jdu za jiným pacientem,“ řekl doktor a odešel.

„Dnes se mi vrací rodiče, co asi budou dělat, až zjistí, že jsem v nemocnici?“ pomyslel si.

„Jsem unavený, musím si odpočinout,“ vzdychl a usnul. Ve spánku se mu zdálo, jak policie zatkla babičku, protože na něj nedávala pozor.

„To ne, ta za nic nemůže,“ vyjekl ze spaní.

Karel se převaloval, až spadl z postele. Probudila ho ohromná bolest. Zmateně se díval po okolí a potom omdlel.

Později ucítil známou vůni, byla to maminka. Hladila ho po tváři.

Za pár dní ho doktor pustil domů. Tomu lesu se snažil do konce života vyhýbat.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře